Tramtadá, je to tady! Můj první článek na mém vlastním blogu. Tělem se mi valí lavina adrenalinu!! Jestli čekáte, že jste narazili na další blog, kde se dočtete kterej krém je dobrej na vrásky po třicítce nebo jak shodit dvacet kilo, tak jsem vás ráda poznala. Na shledanou.

Můj blog bude vlastně taková studnice mozkových výplodů, nápadů, zkušeností z byznysu i ze života. Protože jsem ženská, tak se budu bavit i o ženských tématech (nebojte pánové, rubriku raději separuji, aby se vlk nažral a kozy zůstaly celé) a občas přidám zajímavosti, které jsem objevila a ráda bych se o ně podělila i s vámi ostatními.

Dneska se ale budu bavit o něčem, kolem čeho chodíme denně a občas to nechceme vidět

Lidé.

Konkrétně toxičtí lidé.

V zahraničí pro ně mají krásné pojmenování “toxic people”. Já jim u nás v Čechách říkám “vysírky”. Nejen Česko, ale celý svět je jich plný. A čím víc na sobě budete makat nebo budete úspěšnější, tím víc je k sobě budete lákat. Ironie? Ne, tohle se opravdu děje.

Vraťme se ale malinko do minulosti – abyste pochopili kontext.

Ve čtrnácti jsem objevila internet (psal se rok 2000)

Design mě baví od malička, s internetem jsem byla kámoška už v pubertě. Ostatně to dokazuje fotka, kde mi bylo asi 15 a už drtím ty internety. Tehdy to byl xchat (pamatujete?) a už tehdy to byla fantastická sociální síť. Vlastně to byl takový český předchůzce Facebooku. V průběhu mého dospívání se začaly věci vyvíjet nějakým směrem (studium, odjezd do zahraničí za prací, comeback do Prahy, kde jsem zůstala dodnes).

Přišlo první, druhé, třetí zaměstnání a u toho čtvrtého jsem si řekla, že já prostě zaměstnanec být nemůžu. Jsem jako v řetězech a nemůžu se posouvat tam, kam chci. Z práce jsem odešla a začala jsem se věnovat tomu, co mě doopravdy bavilo. Focení, grafika a péče o sociální sítě firem (tenhle příběh si ale nechám na jiný článek).

Neměla jsem logicky moc zkušeností, chybělo mi sebevědomí

Neměla jsem za sebou silné reference, vyšlapané cestičky, hromadu kontaktů a stálou klientelu. Neměla jsem ani investora, kterej by za mě zatáhl první rok mého plácání se v tom. Investorem jsem byla já sama. Peklo! Čeho jsem ale tehdy měla fakt hodně, byli “kamarádi”.

Někteří “kamarádi” tě v byznysu spíš brzdí, než posouvají dál

Vím, jaké to je, když začínáte podnikat. Jde to všechno tak strašně pomalu. Moji rodiče informaci tak nějak přijali. Měla jsem v té době kliku (někdy rok 2012-2013), že jsem se přes Instagram našla se svým současným partnerem, který mě neskutečně moc podporoval a jistým způsobem to dělá i dodnes, i když má svůj projekt, který ho vytěžuje na 490%.

A pořád tady byli “kámoši”, od kterých jsem často slyšela “tyvole, já bych se bejt tebou na to vysral, podnikání je nahovno”… “nemáš moc referencí, kšefty dneska neseženeš“… „ti lidi ti to stejně nezaplatí”… “nechceš se radši vrátit zpátky do práce?”…”jak můžeš podnikat, vždyť tě sešrotuje konkurence”…

Vysloveně věci, které chcete od kamarádů slyšet v začátcích 🙁 Místo toho jsem musela hodiny poslouchat, jak jsou nasraný z práce, jakej je kolega debil, jaká je kolegyně kráva, jak je sere šéf, jak je sere chodit do práce, jak mají málo dovolené a jak je sere vlastně celej svět.

Trvalo mi docela dlouho, abych si uvědomila, že tohle vlastně nejsou moji kamarádi

A jestli je vám to povědomé, rozhodně byste se neměli cítit špatně, pokud máte nutkání se takových lidí zbavit. I když je třeba znáte hodně let nebo máte společné kamarády. Zasloužíte si daleko lepší kamarády. Věřte mi.

Já jsem postupně začala “odstřihávat” ze svého života lidi, kteří ode mě akorát brali, ale už nedávali zpátky. Říkám jim vysavači. Pořád od vás něco berou, ale zapomínají na to, že by měli taky něco dát oni. A to je děsně frustrující a demotivující.

Přiznám se, že tehdy to nebylo tak jednoduché, jak o tom píšu dneska. Když ve vás kamarádi zakoření, je těžké ty kořeny vytrhat a nasadit nové stromy. Některé kořeny jsou sakra hluboko pod zemí a musíte je vytahovat na několikrát.

Definitivně mě zlomila Hanka Ondrušková přednáškou “Naučte se lidem říkat NE”

Hanka! Fantastická ženská, která mi svým způsobem změnila život. Respektive život si měním sama, ona se stala v té době mým mentorem. Člověkem, který vám pomáhá stát se lepšími. Jestli na to nevěříte, zajděte si někdy na nějakou přednášku od Hanky. Pochopila jsem, že právě díky skvělým lidem v okolí, dosahuju vytoužených úspěchů a vlastně mě ten život baví víc.

Místo toho, abyste udržovali kontakty s lidmi, kteří vás akorát brzdí na cestě k úspěchu, se raději obklopte lidmi, kteří vás povzbuzují.

Začala jsem chodit na konference, networkingy a workshopy. Dlouho jsem se tomu bránila, ale na druhou stranu, je to vlastně super. Potkáte lidi z oborů, které vás doopravdy zajímají, prohodíte řeč, vyměníte si vizitky. A fakt u těch lidí nemusíte okamžitě udělat kšeft. Pokud vás do toho za každou cenu tlačí, je to pro vás signál, že je něco špatně.

Můžete sledovat jejich profily na sociálních sítích. Učit se od nich, inspirovat se jejich prací a třeba se z vás stanou parťáci v byznysu nebo kamarádi. I mě se tohle stalo. A bylo to naprosto přirozené a neždíme mě to – duševně.

Proč vám to říkám?

Protože když se obklopíte lidmi, kteří vás budou povzbuzovat, abyste byli lepší, pak taky uvidíte možnosti, jak se těmi lepšími stát. Nikdo vás nebude brzdit, nikdo vás nebude shazovat. Místo toho vás noví kamarádi budou tlačit k tomu, abyste se měli lépe a dosahovali jste svých cílů.

Tohle mi prostě s mými toxickými kamarády chybělo. Nevěděla jsem, kam směřuju, čeho chci dosáhnout. Byla jsem zaslepená hromadou negací a místo skvělých nápadů, jak něco vytvořit a vylepšit jsem byla zasekaná. Mentálně.

Dneska už vím, že mít ve svém okolí dobrovolně toxické lidi je cesta do pekel. Potřebujete je zablokovat, ignorovat. Potřebujete takové lidi nechat jít.

Nemějte vůči tomu výčitky. Lidé přicházejí a zase odcházejí, to je naprosto normální. Na závěr bych asi měla dodat nějakou výzvu k akci (haha), ale nechám to tentokrát čistě na vás.

Otázka pro vás

Jak se vyrovnáváte s toxickými lidmi/kamarády vy? Odpovězte mi dolů do komentářů nebo mi pošlete zprávu na Facebook. Budu taky moc ráda, když článek nasdílíte i svým kamarádům, kterým by moje zkušenost mohla pomoct na jejich cestě.