Hned na začátku bych vás chtěla varovat: Ještě horší, než kuřák, je odnaučenej kuřák! Cigarety a kuřáci mu najednou extrémně smrdí a vadí! Já jsem toho důkazem (haha). Ale zpátky k tématu: Je reálné se vůbec po 15 letech stát nekuřákem? To víte, že to jde!

Jak už jsem napsala výše: Jakmile přestanete kouřit, najednou vám cigarety smrdí, vadí vám kuřáci a vadí vám všechno, co připomíná cigaretový „smrad“. Jakmile vedle mě třeba na zastávce stojí člověk, který kouří cigaretu, musím jít pryč. Buď se ze mě stal cíťa, nebo se za ty roky opravdu kvalita tabáku propadla rapidně dolů. A já to jako zarytej kuřák nebyla schopná rozeznat :-))

Jak začalo mé kouření a proč jsem vůbec ochutnala první cigaretu?

Kořeny sahají překvapivě už do dětství. Všichni jsme jako malí „pokoušeli“ a můj první „špaček“ pocházel od rodičů. Tehdy mi to přišlo děsně vzrušující, ale efekt byl nulovej. Vlastně mi ani nebylo nějak zásadně špatně. Jen jsem byla zvědavá a adrenalin udělal svoje. Nicméně první cigaretové krabičky přišly už někdy ve čtrnácti. V té době šlo o čirou zvědavost, kdy jsem se scházela s lidmi o několik let staršími, než jsem byla já.

Přece nebudu za blbku, která to taky nezkusí?! A už to bylo! Nechala jsem se stáhnout lidmi. Mohla jsem říct „NE“ a zavřít si dveře u kamarádů, ale já žila na malé vsi, kde moc možností nebylo. Tajila jsem to před rodiči a občas si prostě to cigáro zapálila. Pořád jsem se ještě nepovažovala za notorického kuřáka. To přišlo o chvíli později.

Nástup na střední školu a internát

Tak fajn, je mi PATNÁCT a rodiče mě vysílají na střední školu. Do Krnova. Na dopravku. Víte, co to znamená? Pět dní z týdnu budu v cizím městě, daleko od rodiny a mezi novými lidmi. Mám šanci získat nové kamarády a objevit kus světa. Dneska už vím, že Krnov je spíš konec světa :))

Když je vám patnáct, jste v pubertě a to vám v palici udělá pořádnej rachot. Můžete se rozhodnout, jak se budete profilovat, s kým se budete stýkat. Buď můžete patřit mezi šprty a slušňáky nebo mezi rebely a grázlíky. A já jsem si vybrala tu druhou skupinu. Jenže takové lidi nezaujmete tím, že jim budete recitovat Máj od Karla Hynka Máchy.

V patnácti nekouříte ze stresu, ale protože chcete zapadout do kolektivu

Nevím, jak je to dneska, ale my v patnácti fakt netrpěli stresem. Neměli jsme sociální sítě, kde nás mohli prudit kamarádi. Byla to jiná doba. Ale o tom můj článek není. Když se dneska zpětně podívám, proč jsem vůbec začala kouřit, bylo to opravdu z čiré rebélie. Chtěla jsem se zalíbit. Chtěla jsem být drsná a zajímavá.

A cigarety zbližovaly stejné, nebo alespoň podobně smýšlející lidi. Chodili jsme na pivo, hrát šipky a u toho jsme kouřili Startky. Později Marlbora. Kouřili jsme, protože nám to přišlo skvělý. Nevadilo, že nám to nechutnalo, dusili jsme se a mnohdy nám bylo i špatně. Hlavně si udržet svoji image „drsňáka“.

Dneska už kouření není tak sexy

Pojďme se posunout do přítomnosti. Dneska opravdu není sexy stát s cigaretou někde na zastávce a smrdět lidem pod nos. Dřív to bylo ale jinak. Kouření bylo jistým způsobem sexy. Ve filmech jsme viděli rudé krabičky Marlboro a svůdné ženy, které ve vyslýchací místnosti blafaly jednu za druhou a dráždivě to funěly sexy detektivům do obličeje.

Dneska jsou sexy ženy, které o sebe pečují, voní a mají ambice. A k těm nepatří postávání nad popelníkem plným vajglů. Minimálně já se takhle už dneska nevidím. 

Proč jsem přestala kouřit?

Už si přesně nepamatuju, kdy to bylo. Ale někdy začátkem léta 2016.

Přišlo to ze dne na den. Stála jsem na balkoně, kouřila si cigaretku, zírala do lesa a v tom mi to docvaklo: „Proč sakra kouřím ten humus, vždyť už mi to ani nechutná“. Típla jsem cigaretu a dál jsem to neřešila.

Za pár dní jsem vyrazila ke kamarádce na kafe a když jsme si povídaly, vytáhla na mě jahodové SLIM cigarety. Mé oblíbené.

„Dej si jednu“, říká mi. 
„A tak jooo, jednu dám.“

Tři šluky a udělalo se mi fakt šoufl. Opět jsem cigaretu típla a od té doby už ani jednou. 

Očekávaný absťák? Ani jednou!

Spousta lidí v mém okolí se snaží přestat kouřit, ale dost často neobstojí. Nevím, čím to je. Domnívám se však, že na vás může mít vliv vaše okolí. Pokud se stýkáte s kuřáky, tak vás nebudou motivovat k tomu, abyste přestali s kouřením.

Po poslední cigaretě jsem ani jednou neměla nutkání si zapálit. Dokonce ani mezi lidmi kuřáky, dokonce ani v baru s drinkem v ruce.

Co nastalo poté?

  • za ušetřené peníze si kupuju jiné radosti (můžeme si na cestách vyhodit z kopejtka)
  • za ušetřené peníze si postupně nechávám vyladit zuby do původní „bílé“ podoby (jako přednášející opravdu nechci mluvit se zažloutlými zuby)
  • ráno nemám chrchlák
  • jsem daleko méně nemocná a zmizelo pokašlávání
  • přestala jsem se stýkat s některými lidmi, se kterými to stejně bylo jenom o víně a cigáru a hromadě bullshitu, kterej mě nebavilo poslouchat
  • voní mi oblečení a nemám zažloutlé ruce
  • jsem na sebe pyšná!

Nejsem nějakej zastánce nekuřáků nebo kritik kuřáků. Každý svýho zdraví strůjce. Je mi bez cigaret dobře, umím bez nich žít a doufám, že už mám tohle období za sebou.

Jestli chcete přestat kouřit, musíte si to nejdřív nastavit v hlavě. Samolepky na tělo nebo žvýkačky?  Je to jenom marketing.

Držím vám pěsti a jestli máte podobné nebo naopak diametrálně odlišné zkušenosti, budu moc ráda, když se s nimi podělíte v komentáři.